Rozšířené mýty z oblasti práva

„To trestní oznámení stáhnu“

V minulém týdnu byla ze strany některých médií veřejnost informována o skutečnosti, že zpěvák Daniel Landa stáhl své trestní oznámení podané na pachatele, který mu poškrábal jeho osobní vůz, neboť si to s pachatelem vyříkali mezi sebou. Následný den bylo možné číst titulky typu “Vandal, který zničil Landovi auto, má smůlu: Policie po něm jde i po stažení obvinění“. K uvedenému je třeba říci, že orgány činné v trestním řízení jsou povinny postupovat z moci úřední. To zjednodušeně řečeno znamená, že jejich postup není nutně vázán na návrh (trestní oznámení) a dále, že se nelze po zahájení řízení dožadovat jeho přerušení či skončení s tím, že trestní oznámení tzv. stahuji. Trestní řád pamatuje samozřejmě na situace, kdy je u některých (nikoliv však u všech) trestných činů vhodné ponechat poškozenému možnost ovlivnit, zda trestní řízení poběží či nikoliv, ale to pouze za situace, kdy k trestnému činu došlo mezi osobami, které jsou si navzájem blízké. Například pokud by Landův vůz poškodil jeho syn, otec, osvojenec, manželka, neteř, synovec atd. (k tomu blíže viz § 100 odst. 2 tr. řádu, § 163 tr. řádu), pak by p. Landa mohl říct, že s trestním řízení nedává souhlas, ev. svůj souhlas bere zpět, a trestní řízení by bylo zastaveno. Protože však uvedený vztah mezi poškozeným (p. Landa) a pachatelem v dané věc není dán, není možné, aby p. Landa jakkoliv ovlivnil, zda s pachatelem trestní řízení i nadále (po jejich rozmluvě) poběží či nikoliv. Postoj p. Landy a případně dohoda o náhradě škody může mít vliv na ukládaný trest, pokud bude ukládán. Shrnuto - principiálně platí, že trestní oznámení nelze vzít zpět. Pouze tehdy, pokud vztah mezi pachatelem a poškozeným je vztahem mezi osobami, které jsou si blízké, pak je u některých trestných činů trestní řízení vázáno na souhlas poškozeného. Jedná se např. o tr. čin krádeže, poškození cizí věci, podvodu, ublížení na zdraví, těžké ublížení na zdraví z nedbalosti, zpronevěry, nebezpečného vyhrožování atd. Tyto trestné činy taxativně vyjmenovává § 163 tr. řádu. Trestné činy, které nejsou vyjmenovány v ust. § 163 tr. řádu, nejsou vázány na souhlas poškozeného, a to ani když se trestný čin stane mezi osobami blízkými. Například pokud by byla poškozené osobě způsobena úmyslně těžká újma na zdraví, pak by trestní řízení běželo bez jejího souhlasu i tehdy, pokud by pachatelem byla osoba poškozené blízká.

„Dostal jsem výpověď dohodou“

Dalším poměrně rozšířeným nešvarem, se kterým se často setkávám, je ustálené sousloví „výpověď dohodou“ v souvislosti se skončením pracovního poměru. Sousloví výpověď dohodou je jednoduše nonsens. Buď je úkon výpovědí, anebo je úkon dohodou, ale rozhodně nemůže být jeden úkon výpovědí a dohodou zároveň. Proč? Končí-li pracovní poměr výpovědí, plyne výpovědní doba, po kterou trvá nárok na výplatu mzdy/platu. U výpovědi strany neurčují okamžik zániku pracovního poměru, tento končí dle zákona uplynutím výpovědní doby, přičemž počátek plynutí výpovědní doby je navázán na okamžik doručení výpovědi. Ve výpovědi musí být uveden jeden ze zákonných důvodů (dává-li výpověď zaměstnavatel). Výpověď činí zaměstnavatel či zaměstnanec jednostranně, nepotřebuje k tomu součinnost druhé strany ani její podpis, jedná se o jednostranný úkon, který se druhé straně pouze doručuje. Naopak dohoda je projev vůle minimálně dvou stran, na obsahu dohody se musí obě strany shodnout a obě strany stvrzují dohodu svým podpisem. U dohody neplyne výpovědní lhůta a strany samy určují okamžik, ke kterému pracovní vztah skončí. Skutečnost, zda pracovní poměr byl ukončen výpovědí či dohodou, pak také má vliv na případnou podporu v nezaměstnanosti - dohoda o skončení pracovního poměru bez uvedení důvodu může být vyhodnocena jako nedůvodné vzdání se zaměstnání, obdobně může být dohoda hodnocena i v soudních sporech o výživné. U ÚP by zmíněná dohoda mohla vyústit v nepřiznání podpory, u výživového sporu by soud mohl vyměřit výživné ze mzdy, kterou daná osoba dosahovala před tím, než pracovní poměr dohodou dobrovolně ukončila.

Comments